Rozhovor se Šimonem Krupou

6. 3. 2020

V inscenaci Zločin a trest zkoušíš postavu vyšetřovatele Porfirije Petroviče. Máš nějakého oblíbeného televizního nebo knižního detektiva, který by tě ohledně této postavy inspiroval?

To je hodně zajímavé, protože naopak notoricky známé charaktery, jako je třeba Hercule Poirot Agathy Christie, jsou postavou Petroviče inspirované. Dostojevskij napsal jako první archetyp detektiva, který ze sebe dělá tak trochu hloupého nebo šaška, aby si s podezřelým pohrával. Porfirij Petrovič je tak jedním z pilířů, na kterém postavy jako Columbo, Hercule Poirot a vlastně i Sherlock Holmes staví. 

 

Jaký je Porfirij Petrovič?

Stane se, že je někdo tak zvláštní, nebo má tak specifické povolání, nebo způsob uvažování, že mu to až znemožňuje komunikaci s běžným světem. Člověk osamělý. Porfirij Petrovič v jeden moment říká Raskolnikovovi „Kdo jsem já? Já jsem odepsaný člověk, nic víc. Sám můžete rozhodnout, do jaké míry jsem padouch a do jaké míry čestný člověk.“ Není tam dořečeno, co se vlastně stalo. Jenom cítíme, že to je s tajemstvím, že je člověkem mnoha zvláštních libůstek a zájmů, o kterých nikdo neví. Člověk, který takto uvažuje a jedná s lidmi, má také svůj specifický haptický slovník. Snažíme se proto zaměřovat na jistou lehkost a eleganci v jeho gestech. Padala i přirovnání jako Karl Lagerfeld.

 

Jsou si Porfirij Petrovič s Raskolnikovem něčím podobní?

To je veliké téma. Když to řeknu expresivně, jsou v té hře podle jednoho z výkladů prostě dva úchylové – Raskolnikov a Porfirij Petrovič. Takhle je pojmenoval dramaturg Tomáš Vůjtek. Dost se mi to líbí. Jsou to lidé, kteří jsou si intelektuálně rovni a kteří si spolu navzájem pohrávají. Každý má opačnou motivaci a každý je jinak perverzní. Nicméně není normální, jak uvažuje Raskolnikov a není úplně standardní, jak uvažuje Porfirij Petrovič. Z čehož vychází, že jediný čistý člověk je v té hře Soňa, ale ta je kurva a neví o tom.

 

Příběh se odehrává v Rusku, v Petrohradu, jak je to z inscenace cítit?

Myslím, že pro nás topologie nebo dobové umístění není tak důležité. Ale samozřejmě, je to v Petrohradu, který je odjakživa výkladní skříní Ruska. Toho dobrého i zlého. Je to centrum intelektuálů a umělců, ale také sociálních rozdílů, dekadentní prostředí s večírky i spodinou (mezi kterou se převážně pohybuje Raskolnikov). Dostojevskij je z tohoto prostředí a celý jeho život ovlivnily návyky, které si odtamtud odnesl – putyky, gamblerství, halucinogenní opar.

 

Inscenace Komorní scény Aréna bude mít velmi neobvyklou scénu. Na jevišti budou instalována různá zrcadla a stupínky. Jak to herecky využíváte?

Na scéně se bude pracovat s metaforou, expresí i jevištní zkratkou. Nepostavili jsme kulisy dobového Petrohradu. Ostatně děláme dramatizaci Andrzeje Wajdy, což je dost strmá textová úprava. S tím jde ruku v ruce i strmost scény a pojetí. Velkou estetickou roli budou mít například zrcadla. Já je chápu tak trochu jako Velkého bratra i výslechovou místnost, všudypřítomnost, to, co se odráží. Zatím jsme scénu viděli jen jako model, ale pracujeme s tím už teď a snažíme se na to myslet. Doufáme, že až se v té scéně octneme naživo, tak se nám principy, které jsme si na zkouškách naťukli, potvrdí jako správné. Třeba to, že spolu některé postavy mohou mluvit skrze zrcadlo. Nebo že jde nějakou postavu skrze zrcadlo sledovat přes celou místnost. Nebo že se možná dá zrcadlem pohlédnout hluboko do sebe.

 

Ptala se Michaela Davidová

 

 

 

 

Rozhovor se Šimonem Krupou