Jeviště Arény mi přijde větší, než se mi kdy zdálo

17. 10. 2017

 

Rozhovor s hercem Vojtěchem Lipinou


Víš, že je v České republice hned několik obcí jménem Lipina?
„Vím, třeba za Olomoucí u Štemberka. Jednou mi tam cestou na představení do kulturního domu v Lichnově, kde bydlí děda Lipina, chcíplo auto. Baterka. Zastavil jsem tam, abych se vyfotil s tou cedulí, co značí začátek obce ´Lipina´ a už nenastartoval. Dobří lidé v Lipině měli startovací kabely, čímž Lipinu zachránili a Lipina úspěšně dojel na místo určení. Ano, v Lipině jsou dobří lidé. Mám to jméno rád. I ten strom. Jednu lípu zasadil můj praděd Mořic v Porubě na Urxově 2, kde teď bydlím. Někdy v padesátých letech. Je to dnes úctyhodná lípa.“

Na konci loňské sezóny ses objevil ve Smíření, se začátkem téhle sezóny tě čekala řada záskokových zkoušek, kterými jsi přebíral hned několik rolí za Alberta Čubu. Už je máš všechny za sebou? A budou ty postavy ve tvém podání jiné?
„Ano, mám to za sebou. Byl to úkol nelehký. Stálo mě to spoustu cigaret. Nejlépe se učilo na zahradě na schodech, v restauraci u Eliáše a u Veličků na louce. Snažil jsem se hrát role tak, jak je hrál Albert. Protože je hrál dobře. U záskokových zkoušek není moc prostoru pro vlastní tvorbu. Když už je to jednou hotový tvar, který funguje. Kolegyně Dana Fialková mi kdysi řekla, že když dva dělají totéž, není to nikdy totéž. Toho se držím a beru od druhých, co se dá. Musím dodat, že jsem rád, že si v inscenacích Něco za něco a Slyšení můžu zahrát. Jsou skvělé.“

Bylo něco, co tě u záskoků zaskočilo?
„Ne. Jediné, co mě občas zaskočí, jsem já sám. Když jsem třeba nervózní, nebo mám mikro okno. Tak to mě občas zaskočí. Ale to se u záskoků stává. Ve Slyšení mi taky pomáhá rekvizita v podobě bločku, deníku Hanse Franka. Dá se tam leccos napsat, takový tahák do kapsy. Je to malý bloček velkého významu. Taková psychická podpora. A mám super kostým, takže dobrý.“

Jaké to je, vstoupit jako už zformovaný herec do nového souboru, navíc do souboru, který je hodně sehraný a právě v té sehranosti je jeho síla? Dá se rychle herecky zapadnout do takového kolektivu?
„Je to určitá zodpovědnost. Jako v každém novém prostředí se člověk musí trochu rozkoukat. Zabydlet se, zvyknout si na jiný prostor. Ale je to pro mne velmi osvěžující. Změna prostředí, já jsem to potřeboval. Všechny kolegy jsem znal už z dřívějška. Takže jsem vlastně věděl, do čeho asi jdu. Jestli to byla výhoda nebo ne, to nevím. Ale jsem tady rád. Opravdu.“

V čem vidíš hlavní odlišnost mezi divadly, kde jsi doposud působil a Arénou?
„To se nadá jen tak snadno říct. Takřka ve všem. Jiný svět.“

Než jsi přišel do Arény, byl jsi rok v Šumperku a sedm let v Olomouci, tedy v mnohem větších divadlech. Nechybí ti na jevišti v Aréně životní prostor?
„Jeviště samo o sobě je životním prostorem. Já se snažím ho takto vnímat. V Aréně je mnohem méně rušivých elementů v rámci celé divadelní budovy, je tady vše mnohem koncentrovanější, energie se intenzivně soustřeďuje na jednom místě. V Aréně je vše kolem osekané na dřeň, jen na to, co divadlo skutečně potřebuje. Paradoxně mi jeviště Arény přijde vlastně větší, než se mi kdy zdálo. V podstatě je jeviště velké tak, jako věci, které se na něm dějí. Záleží na hustotě atmosféry. Takový bílý trpaslík, hvězda velikosti skleněné kuličky nabytá nevyčíslitelným množstvím energie, která chce vybuchnout.“

S Arénou už ale jednu zkušenost máš…
„Před devíti lety jsem v Aréně dostal svou první hostovačku, ve které jsem měl text. Bylo to peklo. Zkoušeli jsme Procitnutí jara, které režíroval Michal Lang, brutální detailista s absolutním sluchem. Takže slyší všechno. Bylo to náročné. Myslím, že to byla velmi vydařená inscenace a pro mě skvělá zkušenost. S plusy i mínusy. Rád na to vzpomínám, i když jsem se na zkouškách klepal jako osika. Byl jsem hodně nervózní. Ale dělal jsem to tak, jak nejlépe jsem tenkrát uměl. Takže dobrý. Za všechno může ta laTInská kompozice!!! To je věta z té hry.“

Při pročítání tvého životopisu mě zaujalo, že ses sportovně věnoval tanci, přesněji standardu a latině. Ještě tančíš?
„Tak, trsnu si občas. Společenským tancům jsem se věnoval do mých šestnácti let. A celkem úspěšně. Rád na to dnes s úsměvem vzpomínám, ty nagelované vlasy a tak. Soutěže, soustředění, první cíga, pivka, holky, super. Pak jsem studoval obor tanec na JKO. Byla to jediná schůdná varianta jak se dostat k maturitě, protože na gymnáziu jsem skončil v půlce sedmé třídy s nedostatečnou z matiky, chemie, fyziky, biologie a výpočetní techniky (všechny tyto vědy mě dnes fascinují, ale jsem schopen je vnímat spíše abstraktně). Nicméně obor tanec jsem také nedokončil, protože jsem začal studovat obor hudebně dramatický. Všechno se to tak hezky vzájemně doplnilo. Jsem šťastný, že jsem se tanci věnoval. Byla to krásná doba. Dnes jsem rád, že dělám to, co dělám. Když jsi v tísni, řekni to písní.“

Za chvíli budeš mít svou třetí regulérní premiéru v Aréně, Vyrozumění. Jaké je setkání s dramatikou Václava Havla?
„Náročné. Text je náročný, ale skvělý. Trochu děsivý. Od doby co hru zkoušíme, mě baví chodit platit pokuty. Jednu pokutu se snažím vyřídit už přes měsíc. Za parkování! Byl jsem na pěti různých místech a vždycky mě pošlou jinam. A vůbec mě to nerozčiluje. Vždycky si řeknu Gotroch a jdu dál. Prostě nutuput. Je to pro mě celkem povznášející. Byzugat rop juge ryrak!“

Hraješ postavu s povoláním ptydomet – co to znamená?
„Ptydomet Jan Kunc je odborník na ptydepe, tedy na nový, umělý jazyk. Uděluje povolení k překladům, ke kterým potřebuje osobně evidenční materiály, ale ty nemá, takže ta povolení dávat nemůže. Rád jí, pije a kouří a mluví o ptydepe.“

Tvá postava v ptydepe hovoří - jak těžké bylo se slova z ptydepe naučit?
„Dobré je, když si člověk pod ptydepe vymyslí nějakou skutečnou větu, která mu pomůže si text zapamatovat.“

Můžeš prozradit, jaké věty tam máš dosazeny?
„Nuzapom. Rachaj gun!“

 

9.5.2018
Oceňovaná inscenace hry Václava Havla v režii Vojtěcha Štěpánka Vyrozumění se zúčastní hned dvou mezinárodních festivalů.V pondělí 28. května tuto inscenaci odehrajeme na Festivalu Divadelní svět Brno a v pondělí 25. června na Festivalu Divadlo evropských...
651
Vyrozumění
17.10.2017
Poprvé se na jeviště Komorní scény Aréna dostává jeden z nejdůležitějších českých autorů, dramatik, filozof a posléze první porevoluční prezident, Václav Havel. Aktuálně se ostravským divákům představí díky své (jako druhé uvedené) hře Vyrozumění. Václav...
609
Vyrozumění
13.10.2017
  Rozhovor s režisérem Vojtěchem Štěpánkem Za poslední dva roky spolu děláme rozhovor ke tvé třetí inscenaci v Aréně, od ledna začneš působit jako šéf činohry NDM – stáváš se snad Ostravákem? „Nevím, jestli se člověk může stát Ostravákem, to by potom v Praze...
607
Vyrozumění
Jeviště Arény mi přijde větší, než se mi kdy zdálo