Historie divadla

Komorní scéna Aréna je nástupnická organizace bývalého Divadla hudby, které uvádělo hudební pořady, sestavené z tehdy málo dostupných gramofonových nahrávek. Ale na konci šedesátých let se v prostorách Divadla hudby krátce prosadila i činohra, když zde od října 1968 do března 1970 hrálo dnes již legendární (čili mladší generaci naprosto neznámé) Divadlo Waterloo. Po udání spolupracovníkem StB došlo k vyšetřování činnosti divadla a několik jeho členů bylo odsouzeno k nepodmíněným trestům v době trvání od devíti měsíců do dvou let. To vše za inscenaci hry Syn pluku, která ironicky parafrázovala dílo sovětského spisovatele Valentina Katajeva. Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě z června 1972 Syn pluku „hrubým způsobem urážel spřátelenou socialistickou zemi a její bratrskou pomoc v srpnu roku 1968". Všem v Ostravě bylo rázem jasné, že se činohře bude v tomto prostoru mimořádně dařit a že herci budou za své umění po právu odměněni. Přesto ale činoherci raději počkali, až padne režim, který své divadelníky dokázal odměňovat až takto dramatickým způsobem.

Od počátku devadesátých let, kdy se komunisté na čas stáhli do ústraní a země byla náhle plná svobodných občanů a přesvědčených demokratů, se svobodně a demokraticky začal formovat i nový divadelní soubor, jehož uměleckým šéfem se stal herec, režisér a scénárista Pavel Cisovský. Přeměna původního Divadla hudby v komorní činoherní scénu byla dokončena v roce 1994 přijetím nového názvu Komorní scéna Aréna, kdy se funkce divadelní ředitelky ujala Renáta Huserová. Od té doby soubor uvedl desítky inscenací, které byly nominovány na desítky divadelních cen, z nichž desítky cen také získaly. V roce 2005 získalo divadlo i novou budovu a nového uměleckého šéfa, jímž se stal Ivan Krejčí. Komorní scéna Aréna se tak přesunula z Masarykova náměstí do pasáže u Sýkorova mostu a nový umělecký šéf se už přes patnáct let úspěšně snaží, aby do ní diváci nalezli svou cestu. Pod jeho vedením se Komorní scéna Aréna stala čtyřikrát Divadlem roku (2013, 2015, 2016, 2017), což bývá chápáno jako nejvyšší ocenění české divadelní kritiky. Zároveň je to přesvědčivým důkazem, že do nové budovy našli svou cestu i divadelní znalci. V roce 2018 do ní našel cestu i divadelník a hudebník Jakub Tichý, který ve funkci ředitele vystřídal Renatu Huserovou.

Komorní scéna Aréna dnes patří k nejlepším, a tudíž i nejoceňovanějším českým divadlům. Pro některé (zpravidla ty náročné) je však stále divadlem nedoceněným, pro jiné (zpravidla ty z jiných divadel) je zbytečně přeceňovaná a my ostatní jsme se s tím už naučili žít. Její repertoár kriticky reflektuje naši současnost (za pomoci klasických i současných autorů), přičemž oblíbeným žánrem je tragikomedie. Aréna je tedy divadlem bojovným, jak už sám název napovídá, a svůj zápas o aspoň trochu lepší svět (ano, je to patetické, ale patos k divadlu tak nějak patří) chce dovést k aspoň trochu lepším koncům než výše zmíněné Divadlo Waterloo (nomen omen). A rozhodně se nechce stát legendárním (čili mladší generaci naprosto neznámým) divadlem, což se jí snad bude ještě pár let dařit.

Tomáš Vůjtek